za rozlet české beletrie
za rozlet české beletrie
Jakuba Katalpa, laureátka Ceny Česká kniha 2013, představila 21. 10. svůj vítězný román Němci v hlavním městě Německa Berlíně. Čtení ukázek z románu prokládaly diskuse a odpovědi na otázky z publika. Na organizaci úspěšné, hojně navštívené akce se podílely Ministerstvo kultury ČR, berlínská Humboldtova univerzita a Deutsches Kulturforum Östliches Europa.
28. října se v režii tamního Českého centra konala též prezentace Němců v Madridu. Na akci spojenou se čtením ukázek z vítězného románu Ceny Česká kniha 2013 dorazili krom novinářů i zástupci španělských nakladatelství. U laických i odborných návštěvníků se dílo setkalo s veskrze pozitivnín přijetím.
Videozáznam z vyhlášení laureátů České knihy, Praha 17. 5. 2013
Jakuba Katalpa: Němci
Rozsáhlý román Němci je třetí knihou, která vyšla pod autorským jménem Jakuba Katalpa (nar. 1979, vlastním jménem Tereza Jandová). Zatímco obě její knihy předchozí byly výrazně založeny na zatěžování jazykové a stylové roviny a na rozkládání souvislé narativní linie, Němci jsou rozsáhlým románem s dominující dějovou složkou. Ucelený příběh rozkrývání složitých osudů obyvatel středoevropského prostoru ve 20. století těží ze schopnosti přirozeně propojit individuální lidské osudy a privátní životy s politickými přeryvy a totalitárními režimy, které určovaly podobu sféry veřejné. A středoevropské „kafkovské“ dědictví se projevuje nejen ve ztrátě zřetelné hranice mezi privátním a veřejným, ale také mezi banálním a fatálním. Román tak klade základní otázku: Nakolik jsou naše životy utvářeny našimi vlastními rozhodnutími a nakolik naopak těmto osudům vnucuje podobu něco, co stojí mimo nás? Jinak řečeno: Má jedinec možnost kontrolovat způsob, jímž se vztahuje ke světu a má možnost a právo soudit, jak se takto vztahují ke světu jiní?
Petr A. Bílek, porotce
Petr Šabach: Máslem dolů
Nejnovější próza Petra Šabacha (nar. 1951) patří nesporně k tomu nejlepšímu, co kdy autor napsal, a její ústřední postavy, dva kamarádi, kteří navzdory šesti křížkům na svých bedrech překypují nápady hodnými nevycválaných pubescentů, se neomylně zařadí do zástupu sympatických podivínů, v jehož čele kráčí Flaubertovi „všeumělové“ Bouvard a Pécuchet a na jeho konci recesističtí staříci z českého filmu Babí léto. Vypravěčem je umírněnější z obou přátel, věčný smolař Arnošt, invalidní důchodce a nepraktický provozovatel antikvariátu – či spíše úložiště svých pěti knihoven, jež neměl po rozvodu kam dát. Arnoštův protějšek tvoří samorostlý malíř Evžen, kamarád a domácí v jedné osobě, nekritický obdivovatel všeho amerického, zejména amerických výsadkářů, věčně zahalený do vojenské bundy model M65 vzor Regiment. Autor v této novele opět projevil vrozený cit pro živý, barvitý dialog, vtipnou pointu, jazykovou i situační komiku, v níž nezaměnitelnou úlohu hraje genius loci pražských hospod. Kniha, jak už jsme u Šabacha zvyklí, vyznívá jako apoteóza přátelství, nad nímž ideologie ani peníze nemají žádnou moc.
Jiří Našinec, porotce Ceny Česká kniha
Veronika Bendová: Nonstop Eufrat
Kniha je znepokojivá svým tématem. V době, která se, pokud jde o věci křesťanské víry, musí literaturou stále častěji vypravovat do dávnější i nevzdálené minulosti, přichází mladá spisovatelka a konfrontuje svět křesťanských hodnot, pravidel a rituálů s profánností té nejaktuálnější současnosti. Osou střetnutí je vnitřně i vnějškově dramatické setkání katolického kněze se zcela pozemskou láskou k ženě a s tím spojená krize vlastní identity, provázená mučivými pochybnostmi i vnějšími průvodními okolnostmi tohoto kroku, žádost o laicizaci, narození dítěte, všední život s narůstajícím odcizením, zklamání bývalých farníků. A ke všemu ještě blížící se smrt skoro nepoznaného nemocného otce a především záhadné textové zprávy přicházející do telefonu z neznámého, skrytého čísla a které nelze rozšifrovat. Tato metafyzická záhada se podílí na zvláštní, specifické atmosféře novely. To je jeden z oněch prvků, které činí knihu čtenářsky vtahující, spolu s atmosférou současné Prahy viděné perspektivou člověka, jehož hodnoty částečně nejsou z tohoto světa, generují se z kánonu víry a vstupují do svárů s anonymní každodenností.
Miroslav Zelinský, porotce
Kateřina Tučková. Žítkovské bohyně
Osu vyprávění tvoří příběh Dory Idesové, poslední představitelky rodu „bohyní“ v chudém, zapadlém regionu Moravských Kopanic (s reálně existující obcí Žítková) pod vrchy Bílých Karpat. Protagonistka Dora, vzdělaná mladá žena, se vrací do rodného kraje se záměrem napsat odbornou studii o specifickém fenoménu místní tradice – venkovských vědmách, ženách, které dovedou léčit, předvídat budoucnost i přinášet prokletí. Tento dar „bohování“ se v jistých rodinách dědí po ženské linii, je však také třeba ho vědomě předávat z generace na generaci. Ona sama, byť pochází právě z takového rodu, odmítá v tradici pokračovat, ale chce ji racionálně uchopit a popsat a zároveň nahlédnout do historie své rodiny, odkrýt tajemství, které ji obestírá, poznat své vlastní kořeny. Román má mnoho poloh – vypravěčských, stylistických i žánrových. Dořin osobní příběh je pevně zakotven v historickém a společenském kontextu, který sahá od 17. století až do naší doby. Stěžejní v něm jsou dvě období 20. století: okupace českých zemí nacistickým Německem a následující éra komunistického režimu. Jejich zrůdnost dokládají fiktivní dokumenty z archivů a dobového tisku, které prostupují narativním textem a vytvářejí kontrapunkt k magii lidových legend a mýtů i k poetičnosti krajinných scenérií.
Hedvika Vydrová, porotkyně Ceny Česká kniha
Seznam deseti vylosovaných hlasujících čtenářů, kteří obdrželi českou knihu
Za rozlet české beletrie - Cena Česká kniha
